Název je překladem z polského originálu "szlakiem latarň morskich", který je napsaný na mapě polského pobřeží v přístavním městě Kolobrzegu. Tuto mapu jsem tam našel vloni cestou na ostrov Bornholm. Právě v tom okamžiku, kdy jsem navštívil maják v Kolobrzegu a uviděl onu mapu, jsem dostal nápad, že by to byla pěkná trasa objet na kole všechny polské majáky. Potom už jen stačilo koupit mapu pobřeží Baltu, za dlouhých zimních večerů jí cestovat tam a zpět a těšit se na samotnou cestu.
Je půl páté ráno, když vyjíždím do tmy směr Polsko. Hvězdy nad hlavou dávají naději na hezké počasí. Hvězdy s postupujícím ránem blednou a tma ustupuje šeru. Nad východním obzorem se začíná červenat obloha vycházejícím sluncem. Před devátou hodinou přijíždím na nádraží, odkud mě za půl hodiny odveze vlak do Swinoujscie, města na břehu moře.
Podvečer ve Swinoujscie, konečně zase vidím lodě, cítím vůni mořské vody. První kilometry vedou k majáku, který je už ale zavřený, je pozdě. Projdu pásem borového lesa a jsem na pláži. Studený vítr žene od moře černé mraky a zvedá vlny, jejichž bílé hřebeny jasně září proti černé obloze.
V noci začalo pršet a ráno to vypadá, že je zataženo na sto let. Jsem u majáku, který byl včera zavřený. Po třech stech schodech stoupám nahoru. Se svými 68 metry je maják ve Swinoujscie nejvyšší na Baltu. Shora je vidět přístav, město na druhém břehu zátoky, písečné pobřeží i širé moře.
Jedu lesní pěšinou. Les po dešti voní a působí neobyčejně příjemně, takovým klidným a měkkým dojmem. Vzrostlé borovice jsou tvarované větry od moře, na zemi roste vřes a borůvčí. Posledních pár metrů vede do prudkého kopce a již stojím u majáku Kikut. Moře odtud vidět není, maják ční nad koruny stromů. Jako jeden z mála je kamenný a jako jeden z mála není přístupný.
Počasí se zlepšilo, na modré obloze plují bílé mraky, sluníčko příjemně hřeje. Maják Gaski je na pěkném odlehlém místě, přímo u moře. Jen pár stromů jej dělí od pláže, kde se vlny s hukotem rozpouští do bílé pěny. Dál pokračuji nezpevněnou cestou přímo podél moře. Úseky, kdy jedu kolem moře patří k těm nejhezčím. Krajina dál od pobřeží je stejná jako u nás, pole, louky, listnaté stromy podél cest.
Maják v městečku Darlowo je v podstatě cihlový dům s 22 metrů vysokou věží majáku. Stojí při vjezdu do přístavu přímo u moře. I přes svou malou výšku je z něj daleký rozhled na pobřeží. Zajímavostí je, že díky své poloze přímo na břehu bývá maják v zimě za bouří často zaléván vodou a celé severní stěna bývá pokryta ledem. Proto v průběhu existence majáku byla severní stěna několikrát zesilována dalšími vrstvami.
Jako dlouhá čára přede mnou zvolna stoupá cesta, na jejímž konci stojí maják Czolpino. Stojí asi kilometr od břehu, na písečné duně porostlé borovým lesem. Je to nejvyšší písečná duna na polském pobřeží, dosahuje výšky 55 metrů. Protože je porostlá lesem z obou stran, tak nemění tvar a nepřemisťuje se jako písečné duny, které nejsou zalesněné.
Poloostrov Hel. Sem jsem se těšil celou cestu, třicet kilometrů dlouhý a 100 až 300 metrů široký výběžek pevniny. Na jedné straně moře v zátoce, na druhé pruh borového lesa a za ním otevřené moře. Souvislou řadu kempů vystřídala malebná rybářská vesnička, která má tu správnou přímořskou atmosféru. Na konci poloostrova je městečko Hel s 41 metrů vysokým červeným majákem. Odtud je výhled obzvláště zajímavý, ze všech stran okolo mořská hladina, jen jedním směrem se táhne do dálky úzký pruh pevniny.
Jedu k poslednímu majáku, který je v městečku Krynica Morska. Nachází se podobně jako Hel na úzkém výběžku pevniny, ne však až na jeho konci, ale zhruba v polovině. O pár kilometrů dál je státní hranice s Ruskem, takže zbytek výběžku už je ruské území. Cesta do Krynice Morske mi připadá jako cesta na konec světa. Ubývá civilizace, vesničky jsou menší, po sezóně téměř liduprázdné. Vítr lehce fouká do tváří a sluníčko hřeje. Přes stébla trávy pozoruji hladinu zálivu a rybářské loďky na břehu. Všude klid a svěží vůně moře. Ještě pár kilometrů a budu na "konci světa" i na konci své cesty po majácích. Až do teď jsem se vzdaloval od domova, odtud se začnu vracet.
Loučím se s posledním majákem, nasedám na kolo a jedu směr domov...
