I když to mnoho lidí neví a při pohledu na mapu to není na první pohled úplně zřejmé, je Rujána ostrov. A dokonce je to největší ostrov Německa. Od pevniny je oddělen úzkým pruhem moře, který lze překonat lodním převozem, nebo po téměř čtyřkilometrovém mostě z města Stralsund.
Z vesnice Stahlbrode jezdí na Rujánu převoz Glewitzer Fahre. Je začátek května, turistická sezóna je ještě daleko. Na převozu jsem jen já s kolem a jedno auto. V létě zde prý bývají několikahodinové fronty aut čekajících na převoz. Patnáct minut plavby a vjíždím na Rujánu. Jsem na ostrově!
Na silnicích je minimální provoz. Povrch je asfaltový nebo dlážděný velkými žulovými kostkami, po kterých se na kole vůbec nejede dobře. Pokud není v dohledu moře, je krajina podobná jako u nás. Jsou zde pole a listnaté lesy. Na polích kvete řepka, takže pole jsou zářivě žlutá. Stromy mají svěží zelené listy.
V okolí lázeňského městečka Binz vede úzkokolejka pro turisty. Město je teď začátkem května téměř liduprázdné, ale ve vagonech tažených parní lokomotivou se pár turistů veze. Z městečka Binz vede podél moře cyklostezka do Sassnitz. Asi v polovině cesty je v lesích ukryté zajímavé místo. Uprostřed lesa je celkem pět kamenných proudů v délce asi jeden kilometr a širokých celkem asi 150 metrů. Proudy jsou tvořeny oblázky a kameny různých velikostí, ale stejného druhu, jsou z pazourku. V kamenných proudech rostou keře a osamělé stromy.
Město Sassnitz je známé především jako přístav, odkud vyplouvají trajekty to Dánska, Švédska a dalších zemí. V přístavu je trvale zakotvena ponorka, která je zde jako muzeum a kterou si můžete projít a prohlédnout. Za městem Sassnitz začíná jedna z nejznámějších částí Rujány, národní park Jasmund, známý především bílými křídovými útesy. Silnice se vine listnatým lesem dva až tři kilometry od pobřeží. Odbočují z ní lesní cesty, které vedou až na okraj útesů vysokých přes 100 metrů. Na některých místech jsou dřevěné schody, po kterých se dá sestoupit k moři na úzkou oblázkovou pláž. Schodů je až 500.
Nejsevernější výběžek ostrova se jmenuje Kap Arkona. Dříve zde bylo vojenské území, dnes je to turistická oblast. Tyčí se zde dva majáky, starý a nový a věž, která z dálky vypadá také jako maják, ale slouží jako vyhlídka a galerie. Nedaleko věže jsou zbytky zdí starého slovanského hradiště.
Městečko Schaprode leží na východním pobřeží ostrova. Je zde spousta domků s rákosovou střechou, která je typická pro Rujánu. Jedná se o jeden druh rákosu, který zde v mokřinách roste. Ze Schaprode jezdí turistická loď na ostrov Hiddensee, který se rozkládá na západ od Rujány, ve vzdálenosti 1 až 4 kilometry. Téměř celý ostrov Hiddensee je přírodní rezervace. Jsou zde tři malé vesnice, které spojuje zpevněná cesta. Na ostrově nejsou silnice, ani auta. Jediné auto, které jsem zde viděl byla sanitka, kterou má k dispozici lékař, který zrovna na ostrově slouží, lékaři se střídají po týdnu. Nejsevernější vesnice Kloster je jako z filmu. Hliněná ulice, povoz s koňmi, domy ve starém stylu. Nad vesnicí se zvedá do výšky 72 metrů kopec Dornbusch, na jehož vrcholu stojí stejnojmenný maják. Kopce jsou porostlé trávou a keři a celé okolí je velmi krásné a připomíná přímořskou krajinu Irska nebo Skotska. Od majáku je výhled na okolní moře, Rujánu a samotný ostrov Hiddensee. Na jižním konci ostrova se rozkládají louky, které jsou od západu od moře částečně chráněné pruhem borového lesa. Mezi borovicemi stojí maják Gellen. Uprostřed rozlehlé louky jsou zbytky starého kamenného majáku. Poblíž hnal pastevec v dlouhém černém plášti s kapucí stádo ovcí. V sychravém počasí a drobném mrholení působila tato scéna až mysticky.
Část dne pršelo. Jsem opět u převozu Glewitzer Fahre. Najíždím na něj, tentokrát úplně sám, žádné auto, žádní další turisté. Na otevřené vodě fouká velmi silný vítr, musel jsem se před ním skrýt za boční ocelovou stěnou lodi. Patnáct minut plavby a vjíždím na pevninu ve vesnici Stahlbrode. Přes vodní hladinu vidím břeh ostrova Rujána, jak se barví do oranžova zapadajícím sluncem, které vysvitlo pod černými mraky.
